Odjezd

A je to tu. Loučení. Po 9 namáhavých ale krásných dnech přišel den, kdy se musíme rozloučit. Všichni cítíme, že to byla jedinečná zkušenost a že něco takového se asi nebude opakovat. Už teď se moc těšíme na příští rok, až se znovu setkáme v Itálii.

Takže: BYLO TO KRÁSNÉ! MOC JSME SI TO UŽILI! A DĚKUJEME VŠEM!!!

Na viděnou příští rok!!!

Celý článek...(read more...)

Společné vystoupení – 6. 5.

Nastal jeden z nejtěžších dnů (nepočítáme-li zítřejší loučení, které bude pro většinu z nás opravdu těžké). Dnešek byl posledním dnem, který jsme celý strávili společně, navíc to byl den, který měl zúročit naši práci na společném vystoupení českých a italských studentů. Dopoledne jsme strávili ve škole, abychom zhodnotili uplynulý týden. Ve skupinkách jsme ho rozpracovali na plakáty po jednotlivých dnech. Nebylo vůbec jednoduché domluvit se v angličtině, jak bude výsledný plakát vypadat, ale nakonec jsme si s tím docela poradili. Po obědě jsme si naplno uvědomili, že naše cesta pomalu končí a že loučení nebude vůbec snadné. Jen těžko jsme se dokázali zkoncentrovat na generální zkoušku před večerním vystoupením. Museli jsme to ale zvládnout! V podvečer jsme se oblékli do národních krojů, abychom předvedli divákům, jaký kus práce je za námi. Zatančili jsme české i italské národní tance a také si společně zazpívali pár písniček. Ta poslední O sole mio byla opravdu příznačná. Už léto končí, tažní ptáci letí, je čas se loučit, já vím, jak je ti… zpívá se v její české podobě a u nás to skutečně platí. Až na jednu věc. Asi nikdo nedokáže pochopit naše pocity. Jsme šťastní a smutní zároveň, smějeme se a brečíme ve stejném okamžiku. Všichni jsme však bohatší o plno nových zážitků a zkušeností. Dnes už víme, že posledních pár dní bylo sice nesmírně náročných, ale jejich odlesk v nás ještě dlouho přetrvá.

Celý článek...(read more...)

Celodenní výlet do Prahy – 5. 5.

Ve čtvrtek jsme se probudili do sluncem prozářeného rána. Bylo sice trochu chladno, ale pohled na nebe nás utvrzoval v tom, že dnes už ta Praha konečně musí vyjít. Italští přátelé dorazili ke škole a my se mohli vydat za krásami našeho hlavního města. Doufali jsme, že se jim bude líbit. Cesta autobusem probíhala bez problémů a my se celkem rychle dostali do míst, kde jsme rozeznávali Petřín, Kampu i Pražský hrad. Na Hradě bylo jako vždy živo. Plán byl jasný – prohlédnout si Chrám sv. Víta a rychle pryč. Tedy za dalšími památkami. Od Pražského hradu jsme sešli dolů na Kampu, kde jsme odlehčili batohům od svačiny. A odtud už hurá na Karlův most! Po jeho náročném přechodu (přece jen slalom mezi lidmi nepatří k našim oblíbeným disciplínám), jsme zamířili na Staroměstské náměstí. zde měli italští přátelé možnost nakoupit domů suvenýry, my Češi tento čas využili k občerstvení čímkoli, co je jen trochu nezdravé.:-)) V Praze se nám moc líbilo, a podle ohlasů se líbilo i Italům. Dokonce jsme si s některými nechali udělat řetízek a věnovali si ho na památku. Výlet byl opravdu vysilující, jenže po příjezdu do Hořic na nás žádné jídlo nečekalo a prázdné žaludky už se začínaly projevovat. Naštěstí tu na nás čekali rodiče a mohli nám tedy pomoci s přípravou večeře pro nás i Italy. A když jsme se všichni dali do práce, měli jsme najednou tolik jídla, že jsme ho ani jíst nestíhali. Zítra máme vystoupení, takže už začínáme být trochu nervózní. Věříme ale, že vše dopadne na jedničku!

Celý článek...(read more...)

Zkouška v krojích a výlet na Dlaskův statek – 4. 5.

Týden nám rychle ubíhá a nezadržitelně se blíží den našeho společného vystoupení. Proto jsme dnes nacvičovali národní tance přímo v krojích. Pro spolužáky ve škole jsme byli velkou atrakcí, o zvědavé diváky tedy nebyla nouze. Zkoušce jsme věnovali téměř celé dopoledne, takže bylo potřeba načerpat síly u oběda. Po něm nás totiž čekal výlet na Dlaskův statek u Turnova, který měl zahájit odpolední část programu – seznámení kamarádů z Itálie s českým folklórem. Dlaskův statek nám přinesl svědectví o pojizerské architektuře, ale i o tradičních českých pokrmech, které byly bohužel jen maketami. Zato topinky s máslem a česnekem byly pravé a pochutnali jsme si na nich nejen my, ale i naši italští přátelé. Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Turnově a už jsme honem spěchali do Hořic. Den českého folklóru ještě zdaleka nekončil. Pozvání do naší školy totiž přijal folklórní soubor Hořeňák z Lázní Bělohrad. Jejich pěvecké a taneční vystoupení bylo opravdu působivé. Nás však bohužel přemohla únava, takže jsme si ho nedokázali náležitě vychutnat. Inu, snad bude ráno lépe.

Celý článek...(read more...)

Výlet do Jičína a novopackého pivovaru – 3. 5.

Úterní ráno nezačalo nejlépe. Těžko říct, zda nás víc naštvalo počasí nebo fakt, že do Prahy se dnes prostě nejede, ale nálada byla na bodě mrazu. Přesto jsme si ale chtěli další den pořádně užít. Za hustého deště jsme se místo na Prahu rozjeli na Jičín. Italští přátelé zde mimo jiného objevili české koblihy, o které se štědře chtěli podělit. My jsme čas v Jičíně využili k pozdní snídani případně nákupu časopisů do autobusu. Počasí bylo vážně pod psa, ani na jičínskou věž nemělo cenu jít. Zapluli jsme proto raději do autobusu a zamířili na Paku. I přes neplánovanou návštěvu nás v pivovaře přivítali opravdu srdečně. Zpočátku nepříjemný zápach kvasícího piva jsme brzy přestali vnímat a mohli si naplno vychutnat prohlídku od počátečního zpracování surovin po balení lahví se zlatavým mokem. Velice nás překvapilo, do kolika zemí zdejší pivovar pivo vyváží, i to, že kromě klasického piva vyrábí i piva ochucená jako třeba třešňové či zázvorové. Paní průvodkyně ochotně odpovídala na všechny zvídavé dotazy, Tomáš dostal svou vytouženou papírovou krabici a dokonce i pivo nám dali ochutnat. Pro kamarády z Itálie zde však byl ještě jeden nezapomenutelný zážitek – během prohlídky totiž začalo venku sněžit! Po návratu do Hořic jsme odpoledne věnovali tréninku tanců. Už nám to docela jde.

Celý článek...(read more...)

Zkoušíme dál a hrajeme kuželky – 2. 5.

V pondělí ráno jsme se sešli ve škole, abychom znovu trénovali naše tance. To, co předvedli Italové, vypadalo opravdu náročně a my měli pocit, že to snad nikdy nemůžeme zvládnout..... Navečer jsme se znovu sešli, abychom poměřili síly v kuželkách. Po nezbytném úvodním tréninku jsme se rozdělili do čtyř skupin: italské holky, české holky, italští kluci, čeští kluci. A mohlo se začít! Nejprve jsme hráli na jednu ránu?, i když pro řadu z nás byl cíl jediný – udržet kouli na dráze a srazit alespoň jednu kuželku. Druhé kolo bylo ještě těžší, hrálo se totiž na dorážky a ta poslední kuželka prostě ne a ne spadnout. Tak alespoň závěrečná část nás většinou bavila. Hrálo se opět na jednu ránu?, jenže teď už z nás byli téměř profíci a koule si většinou nedovolila opustit dráhu. Ptáte se, kdo vyhrál? Těžko říct – jednou Italové, poté Češi… Hlavně jsme si ale všichni hezky zahráli a bezvadně se pobavili.

Celý článek...(read more...)